Samhain
Slavil se v období z 31.10. na 1.11. a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí/zásvětí. Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Patronkou tohoto poněkud strašidelného svátku byla neméně tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, mající mnoho různých krajových označení a podob. Snad už jen v pohádkách se dochovaly její někdejší názvy u nás, říkalo se jí "Spirálová baba", někdy "Matka hor" jindy prostě "Stařena", tmavá žena velkých znalostí. Byla vždy spojována se smrtí - ale také se znovuzrozením. Ve staré tradici totiž byla strážkyní kouzelného kotle, v němž se vařily lektvary, propůjčující obvykle hrdinům nadpřirozené vlastnosti. Známá byla také její schopnost ovlivňovat počasí a přisuzovalo se jí i vytvoření některých pohoří a hor.
Chladné období Samhainu bylo ideální pro rituály spojené s věštbami, vyprávěním příběhů. Bylo to období, kdy se lidé připravovali na zimu. Leckde se dodnes dochoval zvyk spojený s věštěním o Samhainu. Do ohně, zažíhaného o Samhainu, vhodil každý člen rodiny nebo klanu svůj označený kamínek. Ráno se pak z polohy těchto kamenů, nalezených v ohništi, předpovídal osud jeho majitele. Častým zvykem bylo též skákání přes ohně a tancování kolem nich. Smrt je uctívána a oslavována ne jako smrt, ale jako žijící duchové našich milovaných a strážců, kteří střeží moudrost kořenů "kmene" (rodiny).
V tuto noc můžeme kontaktovat své blízké, kteří již "odložili fyzické tělo"- nikoli tzv."vyvoláváním duchů"- ale pomocí meditace, ve které své podvědomí napojíme na "duše" našich předků... poděkujeme jim za to, že jsou naší součástí. Samhain
Slavil se jako začátek nového roku z 31.10.na 1.11., a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí/zásvětí. Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Patronkou tohoto poněkud strašidelného svátku byla neméně tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, mající mnoho různých krajových označení a podob. Snad už jen v pohádkách se dochovaly její někdejší názvy u nás, říkalo se jí "Spirálová baba", někdy "Matka hor" jindy prostě "Stařena", tmavá žena velkých znalostí. Byla vždy spojována se smrtí - ale také se znovuzrozením. Ve staré tradici totiž byla strážkyní kouzelného kotle, v němž se vařily lektvary, propůjčující obvykle hrdinům nadpřirozené vlastnosti. Známá byla také její schopnost ovlivňovat počasí a přisuzovalo se jí i vytvoření některých pohoří a hor. S tímto svátkem je spojen tis (Samhain je také nazýván jako "tajná noc tisu)
Chladné období Samhainu bylo ideální pro rituály spojené s věštbami, obětováním bohům a vyprávěním příběhů. Bylo to období, kdy se lidé připravovali na zimu. Leckde se dodnes dochoval zvyk spojený s věštěním o Samhainu. Do ohně, zažíhaného o Samhainu, vhodil každý člen rodiny nebo klanu svůj označený kamínek. Ráno se pak z polohy těchto kamenů, nalezených v ohništi, předpovídal osud jeho majitele. Častým zvykem bylo též skákání přes ohně a tancování kolem nich. Smrt je uctívána a oslavována ne jako smrt, ale jako žijící duchové našich milovaných a strážců, kteří střeží moudrost kořenů "kmene".
V tuto noc můžeme kontaktovat své blízké, kteří již "odložili fyzické tělo"- nikoli tzv."vyvoláváním duchů"-ale pomocí meditace, ve které své podvědomí napojíme na "duše" našich předků...poděkujeme jim za to, že jsou naší součástí. Smrt je uctívána a oslavována ne jako smrt, ale jako žijící duchové našich milovaných a strážců, kteří střeží moudrost kořenů "kmene". Můžeme také nahlédnout do "temné části" sebe sama- a svůj Stín přijmout a pracovat s ním. Můžeme uzavřít vše, co nechceme převádět do následujícího roku
Zdroj: Wolf-Dieter Storl Magické rostliny Keltů

Žiadny komentár ešte nebol pridaný. Buďte prvý kto pridá komentár.

Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.

---