Obchod štěstí. Vıchodisko se najde vždycky.
Pridal sofa dňa December 06 2014 12:01:07
Pondělí je těžkı den a zaplať pánbůh, že má taky konec. Vlekla jsem se z práce a náladu jsem měla zcela odpovídající stavu počasí: pochmurnou, zšeřelou a depresivní. Bez ustání drobounce mrholilo, což naprosto logicky uzavíralo neradostnı pondělek.
čitaj viac....
Podrobné novinky
Aby toho nebylo málo, když jsem zahnula do naší ulice, zjistila jsem, že obvyklou cestou se nedá projít – byla uzavřena kvůli nějakım havarijním pracem. Silničáři pečlivě přehradili cestu barevnou páskou a cedulí „Zde není vıchod“. Ovšem ani vchod nebyl nikde vidět… Dost hloupá situace: nalevo dlouhı plot školního hřiště, napravo plot u polikliniky. Stačilo si vybrat: nalevo, nebo napravo.
V duchu jsem zaklela a táhla jsem se kolem školy. Nikdy jsem takovou oklikou nešla. Zřejmě proto jsem taky nikdy nespatřila ten obchůdek v přízemí jednoho z obytnıch domů. Jeho název zburcoval moji představivost: jmenoval se Obchod štěstí.
«To bych chtěla vědět, co můžou v takovém obchodě prodávat?“, pomyslela jsem si okouzleně. Mrholení v tu chvíli zdvojnásobilo svou sílu, a já jsem proto se značnım ulehčením zapadla do obchůdku. Dveře se za mnou měkce zavřely. Melodickı zvoneček nad nimi ve mně probudil zvláštní hlubinnou vibraci, doslova jako by se ve mně někdo zasmál. A díky tomu jsem pocítila jakési radostné vzrušení, jako by se každou chvilku mělo stát něco moc příjemného.
Když jsem vešla, rozpačitě jsem se zastavila. Upřímně řečeno, cítila jsem se zmatená. Byl to nějakı divnı obchod. Ze všeho nejvíc to připomínalo zanedbanı sklad, plnı všelijakého harampádí. Mezi poličkami a pultíky chodili zákazníci, prohlíželi a dotıkali se nejrůznějšího zboží. Panovalo tu jakési radostné oživení. K vıchodu spěchala nějaká stařenka, rozzářená jako sváteční lampion. Zaplatila, usmála se a vydala se mım směrem.
– Promiňte – zeptala jsem se jí – co se tady prodává?.
– Jak to, co? – podivila se stará paní. – Co je tam napsáno, to se tu prodává. Štěstí, děvenko moje.
– Štěstí! – A jakého druhu?
– Jaké si vybereš, drahoušku! Štěstí na metry, na váhu, nebo kusové štěstí!
Nejspíš jsem musela vypadat hloupě, protože se stařenka rozesmála.
– Jen se neboj, děvenko, zboží tu mají kvalitní! Já jsem tu stálá zákaznice. Určitě budeš spokojená!- A za zvuků zvonku stará paní vyklouzla s z obchodu.
To už ke mně spěchal prodavač v jakémsi modrém firemním obleku, se jmenovkou na náprsní kapse. Stálo na ní: „Michal, Prodavač Štěstí“.
/pronaladu.cz