Bičován sociálními obvody tušil, že je lapen do pasti. Teď, když bude otcem rodiny, z lovu nic nebude. Domestikovanı tvor v nìm a tisícileté církevní dìdictví vıhružnì hrozilo lovci peklem, kdyby se o nìco jen pokusil. S narùstajícím ženinım bøichem a pøibıvajícími dìtskımi oblečky ve skøíni lovec v nìm cítil čím dál vìtší pøetlak. Tìhotná žena není pro lovce sexy. Naopak. Tam už má splnìno. Uloveno, oplozeno, jde se dál. Jenže on nebyl jen ten lovec. Ten domestikovanı tvor v nìm ochotnì a dokonce rád vymìøoval místo na novou, vìtší pračku a vrtal díru do stropu na roztomilou závìsnou kolébku. Každı muž pøece má mít slušnou rodinu, lebedil si sedlák v nìm. Po porodu bylo lovci ještì hùø. Byl mimo hru, sex žádnı, vyhlídky mizerné. Jeho pøetlak byl tak velkı, že jednoho večera šel a sbalil aspoò barmanku z baru odnaproti, kam občas zašel na vínko. Zapojil svou loveckou vášeò a povedlo se. Po jiné stránce ho tahle žena vlastnì vùbec nezajímala. Jen si potøeboval zalovit. Když se k ránu vracel od ní domù, roznìžnil ho pohled na jeho spící ženu a mimino, které „vrnìlo“ v náručí. Mìl by mít vıčitky svìdomí? Tisíciletı faráø v nìm by mu øekl, že stoprocentnì ano. Ale ten naštìstí toho rána mlčel a on jako muž cítil, že je všechno v poøádku. Vìdìl, že za tou ženou z baru už nepùjde. Už byla ulovena. A on má svoji ženu a dítì rád tak, že to ani nedokáže slovy popsat. Proč tedy spal s nìkım jinım? Protože vnitøního lovce nemohl ignorovat. V rámci uvolnìní napìtí bylo vıhodnìjší nechat ho zalovit si...

Proč ona odpouští?
Když jí to všechno øíkal, vìøila mu. Chápala to. Mìla ho ráda. I s tím jeho lovcem, na kterého to všechno svedl. I když to strašnì bolelo (i její duše byla roztøíštìna na tisíce okruhù a částí – od tolerantní moudré ženy po žárlivou leopardici), dali to znovu dohromady. Vìdìla, že lovec v nìm tu bude poøád. Vìdìla také, že ji to bude ještì asi párkrát po jeho boku v životì bolet. Ale také vìdìla, že už je taková – bavili ji muži, kteøí mìli sami v sobì zapnuto vìtší procento lovce než domestikovaného sedláka. Když pøemıšlela, co s tím, náhodou (náhodou?) se kdesi dala do øeči s nádhernou starší ženou, která byla pøes tøicet let vdaná za jednoho muže, s nímž se milovala stejnì silnım citem jako na samém začátku. Když si povídaly o vztazích, tahle žena jí poradila: „Víš, jak nasytit touhy jeho lovce? Je to strašnì jednoduché. Hraj jeho hru – utíkej mu a nech se znovu lovit... Buď neustále jeho koøistí. Dej mu zdání, že jsi poøád jiná, nová, nejistá. Lovce v nìm tím sice úplnì nenasytíš, zvláštì po pár letech vztahu, ale každopádnì ho zmateš a frekvence jeho lovù v jinıch vodách značnì poklesne. Už to je ale velkı úspìch...“

Žiadny komentár ešte nebol pridaný. Buďte prvý kto pridá komentár.

Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.

---