Nová studie ukazuje, jak emoce ovlivòují části lidského tìla
Vızkumníci poprosili účastníky z Finska, Švédska a Tchajwanu, aby se vžili do rùznıch emocí a pak se požádali, aby tyto emoce spojili s částmi svého tìla. Hnìv spojili s hlavou, hrudníkem, pažemi a dlanìmi, znechucení s hlavou, dlanìmi a dolní částí hrudníku, hrdost s horní části tìla a lásku s celım tìlem kromì nohou. Pokud jde o úzkost, tu účastníci silnì spojili s polovinou hrudníku.
„Nejvíce pøekvapující vìc byla konzistence hodnocení a to jak napøíč jednotlivci, tak a ve všech testovanıch jazykovıch skupinách a kulturách,“ øekl vedoucí autor studie Lauri Nummenmaa, asistující profesor kognitivní neurovìdy na finské Aalto University School of Science.
Nicménì americkı expert Paul Zak, pøedseda Centra pro neuroekonomická studia na Claremont Graduate University v Kalifornii, tìmito zjištìnımi nebyl zaujat. Odsoudil tuto studii s tím, že je špatnì navržena, nedokázala pochopit, jak emoce fungují, a nedokazuje vùbec nic.
Nummenmaa však øekl, že je tento vızkum užitečnı, protože vrhá svìtlo na to, jak jsou emoce a tìlo vzájemnì propojeny.
„Chtìli jsme pochopit, jak tìlo a mysl společnì pracují pøi vytváøení emocí,“ øekl Nummenmaa. „Mapováním tìlesnıch zmìn spojenıch s emocemi jsme také mìli za cíl pochopit, jak rùzné emoce øídí tìlesné funkce.“
Ve studii publikované 30. prosince v Proceedings of the National Academy of Sciences vızkumníci ukázali siluety zhruba 700 lidí. Na základì experimentu se snažili navodit emoce pomocí slov, pøíbìhù, klipù z filmù a vırazù obličeje. Pak účastníci vybarvovali siluety podle toho, které oblasti jejich tìla byly podle nich nejvíce a nejménì aktivní.
Zámìrem nebylo pøímo navodit určité emoce, ale spíše aby cítili rùzné emoce, øekl Nummenmaa.
Vızkumníci poznamenali, že nìkteré z emocí mohou zpùsobit činnost v určitıch oblastech tìla. Napøíklad nejzákladnìjší emoce byly spojeny s pocity v horní části hrudníku, která mùže mít co do činìní s dıcháním a srdeční frekvencí. Účastníci spojovali všechny emoce s hlavou, což naznačuje možnou souvislost s činností mozku.
Ale Zak øekl, že studie nevzala v úvahu to, že lidé často cítí více než jednu emoci najednou. Nebo že vlastní chápání emocí mùže bıt zavádìjící, protože „oblasti v mozku, které zpracovávají emoce, mají tendenci bıt do značné míry mimo naše vìdomé vnímání,“ øekl.
Zak øekl, že by dávalo vìtší smysl mìøit pøímo aktivitu v tìle, jako napøíklad pot a teplotu, aby se ujistilo, že vnímání účastníkù má základ v realitì. Nummenmaa øekl, že očekává další vızkumy v tomto smìru.
Jak by mohla bıt tato studie užitečná? Zak je skeptickı, ale autor studie je plnı nadìje.
„Mnohé duševní poruchy jsou spojeny se zmìnìnou funkcí emocionálního systému, takže odhalují, jak emoce spolupracují s myslí a tìla zdravıch jedincù jsou dùležitá pro rozvoj léčby tìchto poruch,“ øekl Nummenmaa.
Zdroj: freepub.cz
„Nejvíce pøekvapující vìc byla konzistence hodnocení a to jak napøíč jednotlivci, tak a ve všech testovanıch jazykovıch skupinách a kulturách,“ øekl vedoucí autor studie Lauri Nummenmaa, asistující profesor kognitivní neurovìdy na finské Aalto University School of Science.
Nicménì americkı expert Paul Zak, pøedseda Centra pro neuroekonomická studia na Claremont Graduate University v Kalifornii, tìmito zjištìnımi nebyl zaujat. Odsoudil tuto studii s tím, že je špatnì navržena, nedokázala pochopit, jak emoce fungují, a nedokazuje vùbec nic.
Nummenmaa však øekl, že je tento vızkum užitečnı, protože vrhá svìtlo na to, jak jsou emoce a tìlo vzájemnì propojeny.
„Chtìli jsme pochopit, jak tìlo a mysl společnì pracují pøi vytváøení emocí,“ øekl Nummenmaa. „Mapováním tìlesnıch zmìn spojenıch s emocemi jsme také mìli za cíl pochopit, jak rùzné emoce øídí tìlesné funkce.“
Ve studii publikované 30. prosince v Proceedings of the National Academy of Sciences vızkumníci ukázali siluety zhruba 700 lidí. Na základì experimentu se snažili navodit emoce pomocí slov, pøíbìhù, klipù z filmù a vırazù obličeje. Pak účastníci vybarvovali siluety podle toho, které oblasti jejich tìla byly podle nich nejvíce a nejménì aktivní.
Zámìrem nebylo pøímo navodit určité emoce, ale spíše aby cítili rùzné emoce, øekl Nummenmaa.
Vızkumníci poznamenali, že nìkteré z emocí mohou zpùsobit činnost v určitıch oblastech tìla. Napøíklad nejzákladnìjší emoce byly spojeny s pocity v horní části hrudníku, která mùže mít co do činìní s dıcháním a srdeční frekvencí. Účastníci spojovali všechny emoce s hlavou, což naznačuje možnou souvislost s činností mozku.
Ale Zak øekl, že studie nevzala v úvahu to, že lidé často cítí více než jednu emoci najednou. Nebo že vlastní chápání emocí mùže bıt zavádìjící, protože „oblasti v mozku, které zpracovávají emoce, mají tendenci bıt do značné míry mimo naše vìdomé vnímání,“ øekl.
Zak øekl, že by dávalo vìtší smysl mìøit pøímo aktivitu v tìle, jako napøíklad pot a teplotu, aby se ujistilo, že vnímání účastníkù má základ v realitì. Nummenmaa øekl, že očekává další vızkumy v tomto smìru.
Jak by mohla bıt tato studie užitečná? Zak je skeptickı, ale autor studie je plnı nadìje.
„Mnohé duševní poruchy jsou spojeny se zmìnìnou funkcí emocionálního systému, takže odhalují, jak emoce spolupracují s myslí a tìla zdravıch jedincù jsou dùležitá pro rozvoj léčby tìchto poruch,“ øekl Nummenmaa.
Zdroj: freepub.cz
Pridať komentár
Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.
Hodnotenia
Musíte byť zaregistrovaný, aby ste mohli hodnotiť.
Prosím prihláste, alebo sa zaregistrujte.
Prosím prihláste, alebo sa zaregistrujte.
Zatial nikto neohodnotil tento príspevok.