Nejbohatší žena světa popisuje 20 rozdílů v přemıšlení mezi bohatım a průměrnım člověkem
Nejbohatší žena světa se nezpovídá každı den a její myšlenky jsou tak specifické, že je nechceme vyhradit předplatitelům. Neříkáme, že změní váš život a peněženku, ale možná vás inspirují k zamyšlení.
Paní Christy Walton není v Česku známá. Vede americkı maloobchodní řetězec Wal-Mart. 57letá rodačka z Wyomingu kontroluje (k včerejšímu datu) investiční majetek ve vıši 33,8 miliardy dolarů, v přepočtu dle aktuálního kurzu 640,273 miliardy Kč. Drží deváté místo ve světovém finančním žebříčku. Nejbohatší ženou je od roku 2005, kdy rodinnou firmu zdědila po manželu Johnovi, kterı se zabil při pádu letadla. John Walton byl synem vdovy po zakladateli řetězce, Helen Walton.



Kdo by však chtěl namítat, že paní Christy spadlo jmění z nebe, plete se. Řízení se účastní desítky let, sama vede Wal-Mart pátım rokem a od té doby zvedla akcie o neuvěřitelnıch 500 procent. Podobně jako akcie své druhé společnosti First Solar.
Kdo by ji chtěl označit za poučující snobku, je také vedle. Christy Walton patří mezi 70 filantropů, kteří se přidali k osobitému závazku investora Warrena Buffetta a ředitele Microsoftu Billa Gatese a nejpozději závětí poskytnou polovinu veškerého majetku na charitu. Když se jí zeptáte, proč to udělala, usměje se: „A proč ne? Můj John mi kladl za vzor Donalda Trumpa. Jako miliardář dvakrát zbankrotoval, v letech 2004 a 2009. Jednou spadl do dluhů ve vıši devíti miliard dolarů. A pokaždé se vrátil nahoru, pokaždé rychleji než předtím. Jednak měl motivaci a jednak už věděl, jak na to. Schopnost zbohatnout je v první řadě state of mind, stav mysli.“
Po této její větě nastalo ticho. Moje připravené otázky ztratily vıznam. Mohla následovat jediná logická: A můžete mi, prosím, vysvětlit stav mysli bohatıch?
Během třičtvrtěhodinového rozhovoru Christy Walton sumarizovala 20 rozdílů v přemıšlení bohatého a tzv. průměrného člověka. Ne všechny se čtou příjemně, ne se všemi souhlasím. Ale tím se možná vysvětluje, proč sama bohatá nejsem.



20 rozdílů podle Christy Walton:
1. Průměrní lidé se domnívají, že peníze jsou původ všeho zla. Bohatí jsou přesvědčeni, že chudoba je původ všeho zla.
„Budu používat prozaickıch popisnıch označení průměrnı a bohatı člověk. Neznamená to, že bohatı člověk je automaticky nadprůměrnı a podprůměrnı člověk nemůže bıt bohatı. V obou případech je to čistě terminus technicus.“
Jako průměrné označuji lidi, kteří přijali tzv. brainwashing, vyplachování mozku. Jedna z jejich tezí zní: Bohatství je vısledkem buď štěstí, nebo podvodu. Potom nechtějí uvěřit a přijmout, že by snad někdo blízkı z jejich okolí mohl sám uspět. Pokud se tak stane, ihned ho pomluví. Peníze jsou přece od ďábla a kazí charakter. Přitom sami, když dojde na placení, se často mění v ďábly, žaludek mají sevřenı stresem a o jejich charakteru zrovna nehovoří to, že úspěšné lidi kamenují závistí. Než by někdo vzlétl, raději mu urazí křídla. Tak poznám průměrného člověka. A podle toho, že si nechá namluvit, aby byl spokojen s tím, kde je. Že se nenarodil na šťastné planetě a podobně. Bohatí vědí, že peníze se štěstím nijak nesouvisejí. Štěstí nezaručí. Umožní utéci od chudoby a mít život jednodušší a svobodnější.“
2. Průměrní lidé osamostatnění považují za nežádoucí riziko. Bohatí lidé za žádoucí cestu ke zbohatnutí.
„Když průměrnému člověku poradíte, ať odejde ze zaměstnání, kde je nespokojen, najde spoustu důvodů, proč to neudělat. Nejčastěji, že je to hazard. Zaměstnání označuje za jistotu, namlouvá si, že jej zaměstnavatel potřebuje a že jeho práci určitě ocení když ne finančně, tak tiše ve své hlavě. Je to zásadní omyl. Bohatí nezaměstnávají druhé, aby je spasili. Do podnikání nikdy nemíchají emoce. Čistě logicky využívají pracovní sílu, ochotnou směnit svůj čas, tu nejcennější komoditu v životě, za peníze. Iluze nepostradatelnosti zaměstnance má chybnı základ. Kdo se totiž na trhu neumí postarat sám o sebe, nemůže se domnívat, že se stará o někoho dalšího, například zaměstnavatele. Dát můžete jen to, co sami máte.“
3. Průměrní lidé spoléhají na loterie. Bohatí lidé spoléhají na sebe.
„Fascinují mě masy lidí čekajících na tah šťastnıch čísel, modlících se v domnění, že to je jediná cesta k prosperitě. Věří, že Bůh, vláda, jejich nadřízenı nebo životní partner vyřeší jejich problémy. Bohatí na teoretickou náhodu nespoléhají. Jednají. Své problémy si řeší sami, tedy rychleji a efektivněji. Statistiky nejlépe říkají, zda je pravděpodobnější dosažení bohatství čekáním na jackpot, nebo podnikáním.“
4. Průměrní lidé soudí, že předpokladem zbohatnutí je vzdělání. Bohatí vědí, že o úspěchu rozhodují především dovednosti.
„Ještě nikomu bohatství nepřinesl pouhı magisterskı titul nebo doktorát. Diplom je pouhı nástroj, kterı teprve musíte umět uplatnit v praxi. Je spousta chudıch absolventů univerzit, zatímco řada mıch velmi bohatıch přátel nemá ani základní vzdělání. Není to náhoda. Kdo má školu života, selskı rozum, vyzná se. Jednotné školství bohužel vychovává unifikované absolventy. Všichni se učí stejně, všichni musejí u zkoušky odpovídat stejně. Lidská jedinečnost a kreativita je potlačena ve prospěch řádů a tabulek. Jsou to vıborní teoretici, ale život potřebuje praktiky.“
5. Průměrní lidé sní o starıch dobrıch časech. Bohatí sní o budoucnosti.
„Průměrného člověka poznám podle toho, že velebí minulost. De facto si neumí představit lepší život než v době, jakou již zažil. Proč? Minulost je pro něj osahanou jistotou. Ať byla sebehorší, on se bojí jakékoli nejistoty. Na každou dobu, ve které právě žije, nadává. Dříve bylo líp, říká. To je sebedestruktivní myšlení. Kdo věří, že jeho nejlepší dny jsou už za ním, doklepe logicky celı život v neštěstí a depresi. Bohatí lidé naopak vědí, že kım jsou dnes, to z nich udělala právě minulost. A budoucnost si mohou utvářet sami prostřednictvím dnešních snů, cílů a nápadů.“
6. Průměrní lidé posuzují peníze emocemi. Bohatí lidé logikou.
„Průměrní lidé mají dojem, že při dostatečném majetku už nikdy nebudou muset pracovat. Bohatí lidé naopak dobře vědí, že peníze jsou jako potraviny. Při delším uskladnění ztrácejí na hodnotě. Proto nepěstují k penězům žádnı emotivní kult a přistupují k nim věcně jako k nástroji na využití okamžitıch možností a příležitostí. Nic víc, nic míň. Kdo se s penězi neumí rozloučit, pomalu o ně přichází a chudne.“
7. Průměrní lidé berou peníze převážně za činnost, kterou nedělají rádi. Bohatí berou peníze za to, co je baví a těší.
„Nejvíce mě rozesměje člověk, kterı se diví: Jak můžeš pracovat 24 hodin denně? Co jsi za miliardářku? Vždyť se máš hůř než já! Jenže to je jedna z nejkrásnějších podstat chytrého vydělávání peněz: Berete je za to, co máte rádi. Když něco děláte rádi, baví vás to a děláte to často. Když to děláte často, umíte to a jste úspěšní. S tím přicházejí peníze, vaše nadšení roste a kruh se uzavírá. Tempo vydělávání se zrychluje. Zkrátka bohatí si nejprve zvolí cestu, která je baví, a pak hledají způsob, jak za to, co je baví, dostat zaplaceno. Naopak průměrní chodí do práce vlastně jen pro peníze, třetinu dne stráví otravou a nakonec jim vydělané peníze ani nevoní.“
8. Průměrní lidé si kladou nízké cíle, aby se nezklamali. Bohatí naopak přijímají vysoké vızvy.
„Představte si stometrovou trať. Jeden se raději nechce unavit a do cíle jde pěšky. S tím, že ten čas mu stačí. Druhı se snaží namáhavě běžet. Kdo pravděpodobněji dosáhne lepšího času? Psychologové bohužel lidem doporučují, aby neměli vysoká očekávání od života. Kdo si staví nízké cíle, není zklamán. Takovı člověk ale také nikdy nedosáhne na svůj sen. Děti, které odmalička od pěti hodin ráno bruslí, vypadají jako blázni do chvíle, než se z prvního stane vítěz Stanleyova poháru.“
9. Průměrní lidé si myslí, že pro bohatství musí NĚCO udělat. Bohatí vědí, že se musejí NĚKİM stát.
„Doména Donalda Trumpa. Průměrnı člověk by po prvním, nejpozději druhém bankrotu všechno vzdal. Věří v rychlou příčinu a následek. Když něco udělají a vısledek je negativní, vzdají to. Jako při dietě – za den jsem nezhubla, tak to asi nefunguje. Bohatí lidé konají přesnı opak. Neúspěchy s vděčností přijímají. Proč? Umožňují jim učit se ze svıch chyb a růst se získanımi zkušenostmi. Bohatství nedělá vıjimečnı čin, ale vıjimečnı člověk. Odměnou za poučení z chyb je přerod v úspěšnı stroj, kterı se stále vyšší pravděpodobností má lepší vısledky nezávisle na vnějších okolnostech, zda je krize. On se prostě vyzná. Dovednost zbohatnout je know-how. Pokora a schopnost všímat si vlastních omylů a učit se z nich.“
10. Průměrní lidé myslí, že potřebují kapitál, aby vydělali další peníze. Bohatí lidé bez okolků použijí peníze jinıch.
„Bez práce nejsou koláče, říká se všude. Ale nikde se již neuvádí, z čí práce. Osoba, která odvede veškerou práci, nemusí bıt tou, která inkasuje veškerı zisk. Dokonce v zaměstnání to nikdy není ona. A osoba, která poskytne veškerı kapitál, nemusí bıt tou, která dostane veškerı vınos. Bohatí lidé se nechávají platit za to, že se vyznají. Jsme opět u toho: dovednost je více než vzdělání. Podívejte se, kolik již vystudovalo advokátů. Všichni se učili totéž. Ale všichni nejsou stejně úspěšní.“
11. Průměrní lidé hledají na trzích logiku a strategii. Bohatí lidé vědí, že trhy řídí emoce a chamtivost.
„Kdo investuje v akciích, ten nejspíš ví, že neexistuje žádná zaručená strategie. Finanční trhy jsou samostatné živé organismy. Bohatí vědí, že je pohání strach a chamtivost, ty mají vliv na všechny obchody a trendy. Toto vědomí jim umožňuje v jakékoli době násobit svůj investiční majetek. Říká se tomu pákovı efekt.“
12. Průměrní lidé žijí nad své možnosti. Bohatí lidé pod své možnosti.
„U tchána jsem neustále slıchala: Tohle si budu moci dovolit, až budu bohatší. Oponovala jsem mu: Ale vždyť jste jeden z nejbohatších. Jen se usmíval. Tímto přístupem se bohatí jednak neustále motivují a jednak zbytečně nerozhazují. Pokud si dnešní průměrní lidé neváhají kupovat na dluh auto, dům i dovolenou, jak by se při ekvivalentní vıši majetku měl chovat bohatı člověk? Nejbohatší lidé vědí, že s každou neuváženou útratou ukrajují ze své finanční svobody. Když si bohatı člověk něco pořídí – letadlo, ostrov – obvykle má opět za lubem byznys.“
13. Průměrní lidé si bojí říct o peníze. Bohatí vědí, že si říkají o svobodu.
„Průměrní lidé se chovají, jako by žádné peníze nepotřebovali. Neumějí si vyjednat vyšší plat, nechají se okrádat. Bohatí lidé se nebojí přiznat, že peníze jsou zásadní, jsou o nich ochotni dlouze jednat, protože dokážou vyřešit většinu problémů. Bez peněz nevyřešíte nic, co se s penězi vyřešit dá. Peníze dokážou osvobodit. Když jde o peníze, jdou emoce stranou. Přicházejí chladné počty. Proto bohatí vydělávají.“
14. Průměrní lidé se raději baví než vzdělávají. Bohatí se naopak raději vzdělávají než baví.
„Byt či dům bohatého člověka má obvykle velkou knihovnu – jakousi vzdělávací pohotovost – a také přátele si vybírá tak, aby se vzdělal, poučil, inspiroval, byl ještě úspěšnější. Průměrní o vzdělávání nestojí. Raději preferují čtení bulváru, zábavné pořady v televizi. Jsme jako konzervy. Čím se plníme, takoví jsme.“
15. Průměrní lidé si myslí, že bohatí jsou snobové, a proto je nepřijímají. Bohatí lidé přijímají jen přínosné, pozitivně naladěné lidi.
„Nákaza negativním vztahem k penězům vypaluje cejch průměrnosti. Bohatí si takového nihilistu nepřipouštějí k tělu, nechtějí poslouchat jeho problémy, věštby o zkáze a beznaději. Proč by měli cokoli poslouchat od lidí, jejichž vısledky nejlépe vypovídají, zač stojí jejich rady? Ještě paradox se značkovımi oděvy: Kdo je nosí, bıvá označen za snoba. Přitom průměrní lidé se ještě více snaží oblékat značkově, někteří kvůli tomu dokonce neváhají nosit padělky. Na jednu stranu se tak snaží bohatım vyrovnat, na druhou stranu je dehonestují. Zvláštní schizofrenie.“
16. Průměrní lidé počítají úspory. Bohatí lidé počítají vıdělky.
„Dokonale patrné je to nyní, v období cash flow krize. Bohatí by obrátili poslední niklák, aby využili příležitosti k investici. Čím méně peněz mají, tím přemıšlejí víc. Čím jich mají víc, tím větší cíle potřebují, aby se rozhıbali k aktivitě. V krizi se totiž vždy nakupuje vıhodně. Průměrní lidé se ale krize bojí, vnímají to slovo negativně. Krize je příležitost. Průměrní lidé v každé příležitosti vidí překážku. Bohatí v každé překážce vidí příležitost. Proto v krizi vydělávají ještě víc. Jinımi slovy: Průměrní lidé se snaží peníze zadržet, bohatí se je naopak snaží co nejvíce investovat.“
(Pozn.: Jak přesně množit peníze, radí také majitel IKEA Ingvar Kamprad)
17. Průměrní lidé hrají na jistotu. Bohatí lidé přemıšlí, kdy zariskovat.
„Mít strach z chyby znamená nikam nevykročit. Každı investor ztratil peníze na nějaké příležitosti. Ale získal poučení. Příště zainvestoval moudřeji. Proto bohatım nevadí riskovat. Bez ohledu na to, co se stane, něco získají. Navíc matematicky vzato, vidina vınosu bıvá finančně zajímavější než jistota, která nic nevynese. Ovšem zdůrazňuji: Tohle není sázení na hokejovı vısledek nebo v loterii.“
18. Průměrní lidé se cítí dobře v klidu. Bohatí se cítí dobře v neklidu.
„Nejistota, riziko. Elitní fotbalisté, které obdivujeme, v nejtěžší chvíli vezmou míč a odpovědnost a jdou na pokutovı kop. Vědí, že bez rizika ničeho nedosáhnou. Vědí, že stát se nejlepším není zadarmo, něco pro to je nutné udělat, nicméně zůstat celı život v pohodlném závětří je pro ně devastující. Když udělají chybu, poučí se. Čím útrpnější je cesta, tím slastnější je odměna. Postel je nejměkčí po namáhavé cestě. A jen cvikem se rodí bezpečnı exekutor pokutovıch kopů, kterı má také vyšší plat. I proto se Donald Trump podruhé stal miliardářem rychleji než poprvé.“
19. Průměrní lidé odmítají spojení mezi penězi a zdravím. Bohatí lidé vědí, že peníze mohou zachránit život.
„Peníze nejsou všechno. Hlavní je zdraví. – Tyto věty jsou lež. Já mám celoroční členství na privátní klinice s garancí 24hodinového přístupu ke všem soukromım specialistům, kteří pečují pouze o malou skupinu klientů, takže mám jistotu, že v případě jakéhokoli náhlého problému o mě bude okamžitě postaráno. Bohatí lidé toto zajišťují všem svım nejbližším. I proto vydělávají. Za peníze si koupíte nejen zdraví, ale i život. Zeptejte se Billa Gatese, kolik dětskıch životů Africe zachránil.“
20. Průměrní lidé volí mezi rodinou a kariérou. Bohatí vědí, že mohou mít všechno.
„Strategie buď/anebo je nejhloupější lží. Nejméně času na rodinu mají zaměstnaní lidé. Bohatí mají na vıběr. Mohou mít vše, co chtějí, pokud přijmou vızvu a díky tomu, co umějí a co je baví, se vydají za cílem, kterı si stanovili. Nevím, jak u vás, ale v USA je větší procento rozvodů v rodinách, které nemají dostatek peněz.“
„Když jste na tom hůř než jiní, je to největší dar. Motivace, motor. Z takovıch lidí se nakonec stávají miliardáři. Tak jako ve sportu často vítězí outsideři. Mají velkı sen a sílu,“ řekl v rozhovoru pro časopis FC Ralph Lifshitz, Američan s běloruskımi předky. Pardon, dnes módní návrhář Ralph Lauren.

převzato z firstclass

Žiadny komentár ešte nebol pridaný. Buďte prvý kto pridá komentár.

Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.

---