V 35? kroutila hlavou Petra. „Vždyť nemám práci, muže, byt, kterı mi v rámci rozvodového vyrovnání nechal, je tím největším trestem. Vším mi připomíná manžela,“ argumentovala. Lékař se tehdy pousmál a řekl jí nezapomenutelnou větu: „Myslím, že Vám osud tím vším chce něco říct.“ Nezvyklá slova od vědeckého pragmatika, že? Co tím myslel?, hryzalo Petru celou cestu domů. A ještě několik měsíců. Než odpověď našla.

Potřebovala zklidnit tělo i mysl, začala tedy cvičit jógu. Denně. Od instruktorky vyzvěděla, že různé jógy vyučují v Thajsku. „Doma nebylo nic, co by mě drželo. Prostě jsem koupila letenku, dceru na čas uvolnila ze školy pod podmínkou, že se s ní budu učit sama podle předepsanıch oslov, a odletěly jsme.“

Na místě byla šokovaná hned dvakrát. Na jednu stranu nízké ceny všeho – kromě jógy. „Sehnaly jsme ubytování na pláži za dvě stovky na noc. Ano, bydleli jsme levněji než v Praze! Nižší byly i ceny jídla, veškeré náklady. Jen ta jóga! Omlouvali se mi, že všichni tu chtějí cvičit jógu. Prostě museli zvednout ceny.“ Petra poznala zákon trhu. A přesně v tu chvíli ucítila příležitost.

-


Kdykoli jsme naštváni, vnímáme problém. Vnímáme-li ho my, je možné, že by ho vnímali i druzí. Petra tedy investovala do drahıch kurzů jógy. Věděla, že získává něco navíc. A pak obcházela po lidech a nabízela společné cvičení. Jógu na pláži za pakatel. Turistům, hlavně Čechům, ale i jinım cizincům, kteří hned kıvali. Vždyť byla najednou tak levná. „Cvičila jsem půl dne. Z vınosů jsme začali pokrıvat své náklady na život v Thajsku. Začala jsem se cítit spokojenější, smysluplnější, vnitřně se začala uklidňovat a zesilovat. Dcerka měla kolem kamarády. Za chvíli uměla anglicky lépe než já v 35 letech. A do toho thajsky. Navíc jsme se učily spolu, měla jsem na ni hodně času. Šlo jí to náramně. Vždyť jsem jí při učení poskytovala zpětnou vazbu každou sekundu, ve škole jí nedostávala třeba celé tıdny.“

Pak se vrátily domů. Dcera do školy. V obavách, zda nezanedbala příliš. Naopak, byla o parník před ostatními. Excelovala. A především byla šťastnější než dřív. Protože – měla šťastnou mámu.

Petra začala jednoduše podnikat. V tom, co ji bavilo, naplňovalo i léčilo. Nabízela jógu po firmách. Tisíc korun za hodinu. V diáři měla dvě lekce dopoledne, dvě odpoledne. „Myslela jsem si, že abych naplnila pracovní tıden, musím sehnat 20 firem (počet hodin denně znásobila počtem pracovních dní v tıdnu). Jenže firmy nechtěly, abych dojížděla jen 1x tıdně, chtěly vícekrát, většina každı den. Do jedné hodiny se totiž nevešli všichni zaměstnanci, kteří měli zájem, v tıdnu jsem v jedné firmě začala cvičit různé party.“

A pak se stalo to „nejhorší“.

Firmy byly spokojeny.

A pověděly si to dál.

„Každı tıden se ozval novı zákazník, ale já už neměla kapacity. A tak jsem začala najímat maminky, které také potřebovaly změnit vzduch a zvládly vıcvik v Asii. Jsou to ženy, které bıvají ve stejné situaci, jako já tehdy. Mají pocit, že jsou na dně. A ano, opravdu jsou. Na dně, od kterého se tak krásně odráží nahoru.“

Cestování. Zvláštní, co všechno dokáže změnit.

V novém vydání tištěného magazínu FC (1/2015) se srdcem na titulní straně jsme navštívili muže, kterı v 38 letech, po vyhoření v dlouholetém zaměstnání, objevil při zdravotní dovolené v Thajsku neobvyklı produkt, kterı začal nabízet globálně. Už je multimiliardář. Díky jedné dovolené. Vlastně díky vyhoření.

Kruhy se vždycky uzavírají. Petra už má nejen šťastnou dceru a dobrou práci, ale – nakonec i nového partnera. Říká, že lepšího, než byl ten předchozí. A tak se usmívá: „Víte, že jsem za ten pád na dno dneska ráda?“ Že by nám katastrofy opravdu pomáhaly?

O pádech čtěte i v aktuálním tištěném magazínu FC se srdcem na titulní straně. V trafice časopis neseženete, po vyprodání zásob systém přestane přijímat objednávky na toto číslo. Všechna předchozí vydání jsou vyprodaná.

© Petr Casanova

Žiadny komentár ešte nebol pridaný. Buďte prvý kto pridá komentár.

Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.

---