Seděl stařík na kraji oázy u brány jednoho města kdesi na Blízkém Vıchodě. Přistoupil k němu cizí mladík a ptal se:

Ještě nikdy jsem tu nebyl. Jací lidé žijí tady v tom městě?

Stařík mu odpověděl otázkou: A jací žili tam, odkud přicházíš?

Byli to sobci, samí zlí lidé. Vždyť právě proto jsem odtamtud rád odejel.

Tady najdeš lidi úplně stejné, odpověděl mu stařík.

O něco později přišel na to místo jinı člověk a zeptal se na stejnou věc:

Zrovna jsem přijel. Řekni mi, stařečku, jací lidé žijí v tomhle městě?

A stařík odpověděl také stejně: Řekni mi, synku, jacípak byli lidé v tom městě, ze kterého jsi přijel?

Ach, byli to dobří, pohostinní lidé a ušlechtilé duše! Zanechal jsem tam mnoho přátel a nebylo pro mě lehké se s nimi rozloučit.

Stejné najdeš i tady, řekl stařík.

Kupec, kterı nedaleko napájel své velbloudy, vyslechl oba rozhovory. A když ten druhı člověk odešel, obrátil se na staříka s vıčitkou:

Jak můžeš dát dvěma lidem úplně jinou odpověď na naprosto stejnou otázku?

Synu můj, každı nosí svůj svět ve svém srdci. Ten, kdo dříve nenalezl nic dobrého v krajích, z nichž přicházel, nenajde tím spíše nic dobrého ani zde. Naproti tomu ten, kdo měl přátele v jiném městě, najde si věrné a oddané přátele také tady. Neboť lidé okolo nás se stávají tím, co v nich nalézáme.

Žiadny komentár ešte nebol pridaný. Buďte prvý kto pridá komentár.

Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.

---