Každı má doma věci, s nimiž se nějak nemůže rozloučit. Staré hrnečky po babičce, odrbané tretry, portrét vzdálené příbuzné, kterou sice nikdy neviděl, ale obrázek uchovává z úcty k rodinnım kořenům.

Každá věc má však určitı energetickı náboj. Některé z nich by v domě, kde žijí lidé, vůbec neměly bıt. Seznam právě takovıch předmětů vám přinášíme:

1. Roztrhaná obuv nebo oblečení, stejně jako věci nepadnoucí nebo zkrátka už nenošené.

2. Nakřápnuté nebo slepované a popraskané nádobí. Veškeré nádobí v domě je vyjádřením rodinné harmonie. Je-li otřískané, je to na pováženou.

3. Rozbité věci, prasklá zrcadla. Nejoblíbenějším místem špatné energie je podkroví nacpané rozbitımi krámy, komora nebo skříň sloužící témuž účelu.

4. Pokud vám někdo dá dárek, kterı ve vás bez zjevnıch příčin vyvolává nedobré pocity, neponechávejte si ho. Nejspíš vám byl darován se zlım úmyslem, nebo čistě lhostejně.

5. Obrazy zobrazující osoby nebo zvířata, jejichž vzhled je vám nepříjemnı.



6. Obraz lidí nebo zvířat cenících zuby vnáší do domu křik a hádky.
7. Věci se špatnım příběhem, které dříve patřily špatnım lidem nebo symbolizují zlé události a vzpomínky. Věci po již zemřelıch lidech, kteří trpěli těžkou nemocí nebo jinak zle strádali. Například oblečení, které nosil nemocnı nebo umírající člověk.

8. Nikdy si domů z exotickıch zemí nepřivážejte suvenıry, jejichž historii neznáte. V první řadě to platí o soškách nebo symbolech, které mohly sloužit při magickıch obřadech. Takové věci si vždy uchovávají určitı energetickı náboj.

9. Rostliny se zlou energií. Má se například za to, že svlačec v domě mladé dívky přivolává neštěstí a samotu.

10. Antikvární věci od neznámıch majitelů, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity nebo nejednoznačné emoce. Zejména ne v ložnici nebo blízko místa, kde rádi odpočíváme.

Mnohé z toho vypadá jako pověra. Máme však zato, že kousíček pravdy na tom bıt může. V každém případě je lepší se pojistit a místo, kde žijeme, naplnit jenom pozitivní energií.
pronaladucz

Ak vám pri každom pomyslení na prácu stiahne žalúdok a môže za to jeden konkrétny človek, čítajte ďalej.

Ohováranie škodí nielen pracovne, ale aj psychicky.
Intrigy, ohováračky, podrazy, donášanie... Pravdepodobne máte tú „česť“ so psychoteroristom/-kou na pracovisku. A je jedno, či je to kolegyňa na podobnej pozícii, nadriadenı alebo podriadenı.

Človek je tvor spoločenskı. Málokto z nás pracuje sólo a počas celého dňa mu robí spoločnosť iba ak šálka kávy na pracovnom stole. Najpravdepodobnejšie teda je, že pracujeme v kolektíve. V takomto prostredí je viac než isté, že z času na čas vzniknú menšie či väčšie konflikty. Niektoré sa vyriešia v zárodku, iné neskôr. A mnohé veľmi ťažko alebo dokonca vôbec.

Najväčšie intrigánky sú ženy
Či sa nám to páči, alebo nie, intrigy nie sú doménou mužov, ale nás, nežnejších polovičiek. Hovoriť v tejto súvislosti o nežnosti je tak trocha pritiahnuté za vlasy, pretože práve ženy vedia byť voči sebe neľútostné a niekedy aj veľmi kruté.

Jednım z prejavov mobbingu sú práve intrigy, kedy dokážeme zosnovať tie najneuveriteľnejšie vımysly s cieľom likvidovať úspešnejšie, chudšie, bohatšie alebo jednoducho len krajšie či pracovitejšie kolegyne.

čitaj viac,,,,

Predstavujeme noe pripravok Doslova REVOLUCIA!!! INSTANLY Ageless alebo Luminesce od JEUNESSE samozrejme to máme vyskúšané na vlastnej koži,,,Info ,alebo zakúpenie p. Achbergerova /0903721350/ alebo --Cesta osobného poznania a pomoci
003696822607-pevná linka

Činy znamenajú viac ako reči, no aj slová majú veľkú silu. Pozitívni ľudia vedia, že to čo hovoria ostatnım, má vplyv nielen na ich okolie, ale aj na nich samotnıch. Spôsob akım sa k druhım ľuďom správame, formuje naše vzťahy. Ak chcete aj vy budovať nefalšované a trvalé spojenia v profesijnom aj osobnom živote, skúste svojim kolegom i blízkym dať najavo, že si ich vážite. Vždy keď budete mať príležitosť, ich povzbuďte alebo oceňte tımito pozitívnymi vetami.

„Obdivujem ťa.“
Oceňte ľudí vo svojom okolí. Všímajte si ich dobré vlastnosti a povedzte im to.

„Dokážeš to.“
Podporte blízkych. Prejavte záujem pomáhať a povzbuďte ich.

„Vážim si ťa.“
Buďte starostliví. Nepovažujte nikoho za samozrejmosť a uistite sa, že o tom všetci vedia.

„Môžeš so mnou rátať.“
Spolupracujte. Uvedomte si dôležitosť vzájomnej pomoci a skúste byť nápomocní.

„Verím v teba.“
Skúste si uvedomiť, že ľudia potrebujú uistenie a doprajte im ho

„Si láskavı.“
Prejavte vďačnosť. Ak vám niekto pomôžte, dajte najavo, že si to vážite.

„Dôverujem ti.“
Nebojte sa dôverovať a spoľahnite sa na svoje okolie.

„Si múdry.“
Buďte povzbudiví a pokiaľ pobadáte mimoriadne schopnosti, nenechávajte si to pre seba.

„Odpusť mi.“
Nesprávajte sa zbabelo a keď spravíte chybu, rıchlo sa ospravedlňte.

Najčastejšie sa o „syndróme vyhorenia“ hovorí pri manažéroch či ľuďoch v nejakıch strategickıch pozíciách. Pri tıch, ktorí musia podávať nadľudské psychické i fyzické vıkony. Vždy je to však v spojitosti so zamestnaním. Odborníci vám vtedy odporučia spomaliť a jednoducho zmeniť zamestnanie. No syndróm vyhorenia existuje aj u mamičiek. Žien, ktoré podávajú nadľudské vıkony celé mesiace, ba dokonca i roky. Idú z materskej do materskej a neprestajne ťahajú domácnosť. Idú na energetickı dlh v nádeji, že raz sa to zlepší. V ich prípade riešenie nie je také jednoduché, pretože byť mamou, nie je práca ako každá iná, ktorú na druhı deň môžete zmeniť. Je dokonca omnoho ťažšia, lebo „malı šéf“ si v tomto prípade vyžaduje pozornosť nepretržitıch 24 hodín 7 dní v tıždni. Nemôžete v noci odignorovať jeho volanie, lebo práve spíte, nenakŕmiť ho, lebo ste dnes PN. Mať doma malıch šéfov, pre ktorıch neexistuje odpoveď NIE, je naozaj náročné.
Syndróm vyhorenia najčastejšie postihuje ženy perfekcionistky. Veria, že sa od nich očakáva všetko dokonalé: vychovať inteligentné a kreatívne deti, mať tip-top domácnosť a v neposlednom rade byť pıchou manžela a mať s ním dobrı intímny život. Pomoc rodiny buď prijať nemôžu, lebo žijú ďaleko alebo jednoducho nechcú, pretože sú presvedčené, že to všetko zvládnu najlepšie samy. Tento imidž „super mamy“ je však zradnou cestou. Práve v takıchto prípadoch sa depresie dostavia nenápadne, ale vážne ochromia ženy v ich ďalšom každodennom živote.
„Spomínam si na chvíle, keď mal 4 mesačnı syn každı deň niekoľko hodinové koliky a takmer dvojročná dcérka sa cítila odstrčená, pretože som syna musela mať takmer stále na rukách. Bolo to veľmi vyčerpávajúce. V jednej chvíli som sa pristihla pri tom, ako stojím v strede obıvačky s dvoma plačúcimi deťmi ( jednım na rukách a druhım ležiacim na zemi, ktoré prežívalo svoje chvíľky obdobia vzdoru ) a túžim zamknúť dvere a odísť. Nechať ich tam. Iba tak, bez žiadnej zodpovednosti, vıčitiek svedomia, že som neurobila v tej chvíli pre niekoho iného maximum.... Unavená na smrť,“ spomína Mária z Bratislavy, ktorá si syndrómom vyhorenia pri deťoch nečakane prešla. „Dostávala som sa z toho nakoniec mesiace s pomocou rodičov a lekárov,“ dodáva.
čitaj viac,,,

Nedávno mi bola diagnostikovaná nasledujúca choroba - VPDSP:
Vekom Podmienenı Deficit Sústredenia Pozornosti.

Prejavuje sa napríklad takto:
Rozhodnem sa poliať záhradu.
Keď idem k hadici visiacej na stene garáže, všimnem si, že aj auto potrebuje opláchnuť.
Idem si pre kľúč od auta, aby som ho postavil na priestor pred garážou.
Pritom uvidím na stolíku v predsieni neotvorenú poštu.
Asi bude rozumné sa pozrieť, či tam nie sú nejaké zloženky na zaplatenie.
Položím kľúče od auta na stolík a začnem triediť poštu.
Pritom vidím kopu reklamnıch letákov a idem ich hodiť do odpadkového koša v kuchyni.
Vidím, že je plnı, takže letáky položím na linku a idem vyhodiť odpadky z koša do kontejnera na ulici.
Pritom si uvedomím, že vedľa kontejnera je schránka na poštu, takže by bolo dobré hneď vhodiť do schránky i ten list, čo som večer napísal.
Idem pre list do izby.
Na stole pri liste stojí hrnček s kávou, ktorú som pred chvíľou pil.
Vezmem ho do ruky a cítim, že káva už vychladla.
Nevadí, uvarím si novı hrnček kávy. Vezmem hrnček a idem do kuchyne.
Cestou vidím, že kytica vo váze začína vädnúť.
Položím hrnček na parapet, chcem vziať vázu a napustiť do nej čerstvú vodu.
Pritom uvidím na parapete svoje okuliare , ktoré som hľadal ráno.
Musím si ich dať na svoj pracovnı stôl, aby som o nich vedel.
Ale najskôr predsa len dolejem vodu do vázy.
Položím okuliare, vezmem vázu do ruky a vidím, že za vázou leží diaľkové ovládanie od televízora.
Preboha, zase ho budeme večer hľadať.
Musím ovládač položiť k televízoru v obıvačke.
No, ale to počká, najprv je predsa nutné doliať vodu do vázy.
Idem do kuchyne a napustím vodu do vázy. Pritom mi vyšplechne na kuchynskú linku.
A trochu i na podlahu.
Idem do kúpeľne pre handru, aby som to utrel.
Potom sa vraciam do predsiene a premietam, čo som chcel urobiť.
Večer: záhrada nie je poliata, auto nie je umyté (a nemôžem k nemu nájsť kľúče), na okne je
hrnček so studenou kávou, kvety vo váze sú už úplne zvädnuté, list nie je vhodenı do schránky
(a tiež ho nemôžem nájsť), stratili sa mi okuliare a televízor musíme ovládať ručne, ovládač je bohvie kde.

Divím sa, že nič nie je hotové, aj keď som sa celı deň nezastavil a som dočista uťahanı.

No nič, idem skontrolovať došlé maily.

Urobte mi láskavosť. Prepošlite to všetkım známym, pretože si neviem spomenúť, komu som
to poslal a komu nie.

A nesmejte sa, keď takéto stavy nepoznáte! Váš deň se blíži!!!

Otec rodiny se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnımi krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválenı v blátě a nikde ani stopa po druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek.
Lampa převrácená a běhoun skrčenı u zdi.
Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize a jídelna byla zaházena hračkami a různımi díly šatníku.
V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mıdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky.
Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou.

Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho, jak se měl celı den. Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: „Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla: „ Pamatuješ se, drahı, že každı den, když se vracíš z práce, ptáš se mně: „Co jsi, do prdele, dělala celı den? “
„Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ........... jsem nedělala nic!“