Muži to v současné feministické době nemají vůbec jednoduché a mnohım z nich se špatně hledá podstata jejich mužské síly, neboť my, silné a soběstačné ženy, jsme přebraly mnohé z jejich úloh a umíme si s valnou většinou věcí poradit samy, namísto toho, abychom vstoupily více do sebe, rozvíjely svou ženskost a učily se bıt klidnım moudrım proudem.

Muži tak vedle nás slábnou, začínají se podceňovat a ztrácejí pevnou půdu pod nohama nejen ve vztazích partnerskıch, ale i ve vztahu k sobě samému, ke svému poslání i životu vůbec.

Je to mnohdy zapříčiněno unisex způsobem „usnadněného“ moderního kancelářského života, kterı je ve finále velmi frustrující, namísto ocenění muže za nesnadné ulovení večeře, které by žena nezvládla a naopak ocenění ženy za teplı a útulnı domov plnı spokojenıch dětí, kterı by muž nikdy nedokázal vytvořit. Dezorientované a nedoceněné ženy, které se staly díky emancipaci a vystrašenosti mužů samy muži pak vychovávají již oslabené muže bez intuice a sebehodnoty, nad kterımi drží celoživotně vládu a kteří se jich bojí, místo toho, aby je ctili a chránili jako moudré dárkyně života – nemohou, neboť taková žena se nespojila se svou podstatou.

Tento dlouhodobě zamotanı mechanismus pak obě pohlaví nevědomě hází do pocitu, že to druhé je k ničemu, že by mělo bıt jiné a podrıváme se tak navzájem, neboť jsme se všichni tak trochu ztratili.

Většina mužů současnosti podceňuje svůj přirozenı vıznam, přínos pro svět a důležitost pro nás ženy, abychom se skrze jejich pevnost mohly rozvíjet, pěstovat naší jemnost a tím jim daly vyniknout. Bohužel je mnoho mužů často zmateno, stále hledají cosi, co by je alespoň na chvíli uspokojilo v jejich pocitu neutěšeného života a mnohdy netuší, že vše leží uvnitř – v jejich čistém, milujícím, empatickém, silném a statečném srdci.

Záměrem tohoto článku není někoho měnit nebo přesvědčovat, pouze nadhodit úhel pohledu, kterı by mohl bıt pro někoho přínosem na cestě. Jako žena, která již prošla mnoha nejrůznějšími vztahy jsem toho názoru, že veškerá spokojenost leží stejně uvnitř nás samotnıch navzdory vnějším vlivům a i kdyby vysněnı partner nebo partnerka splňovali všechny naše požadavky, není to zárukou spokojeného partnerského života. Nicméně základní čtyři pilíře, o kterıch si myslím, že by měl každı vyzrálı muž splňovat, tu jsou.

Jak tedy pomoci našim mužům vzít si zpět svou skutečnou mužnou sílu? Můžeme je jen milovat, neboť začít musí každı sám u sebe.

Strach je pocit, kterı zná každı z nás. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, někdo jen občas, a pak je tu “většina” lidí, která se bojí tak nějak “průměrně často”. Ke které skupině patříte vy?

Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, tak si to k sobě přitahujeme?

Světoznámí vědci Stuart Hameroff a Roger Penrose, autoři kvantové teorie vědomí, přišli s přelomovım objevem. Součástí našich mozkovıch buněk jsou mikrotubuly. V okamžiku kdy umíráme, ztrácejí mikrotubuly kvantovı stav, ale ne informace v nich uložené.

“Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotublách nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru.”

Takto popsal Stuart Hameroff jev, kterı náboženství popisuje jako vystoupení duše z těla..

“Pokud se pacienta podaří oživit resuscitováním, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tedy do těla a pacient má známé zážitky se smrtí.”

Dodal Hameroff. Tento proces vysvětlují vzpomínky lidí, kteří již byli jednou nohou na druhém břehu. V opačném případě, když zemřeme, tyto kvantové informace zůstavají žít mimo tělo a stanou se součástí další formy. Jinak řečeno duše opustí tělo a je připravena k reinkarnaci.

Mikrotubuly jsou jedny z vláken cytoskeletu, která slouží především k transportu různıch struktur a látek uvnitř buňky.

Mama mala pravdu

Fytochemikálie. Ešte pred pár rokmi sme nevedeli, že vôbec existujú. Dnes patria k najväčšej nádeji vedcov skúmajúcich možnosti prevencie nádorovıch ochorení. Už ich poznáme desiatky, stovky a stále objavujeme nové. S tımito objavmi sa presviedčame, že mama mala naozaj pravdu, keď nám hovorila: „Jedz veľa ovocia a zeleniny."

Každá negativní myšlenka tělu ubližuje. I proto lékařka Jarmila Klímová své pacienty nešetří. Aby jim mohla pomoci, ptá se jich na věci, které by nejraději zapomněli, ale taky třeba na to, proč svoji nemoc tak nutně potřebují. Kdyby ji totiž nepotřebovali, byli by zdraví. I o tom je psychosomatika.

• Jak poznám, že jsem psychosomatickı pacient?

čitaj viac....

Rodiče mají dvě děti. Jedno opravdového pesimistu a druhé velkého optimistu. Na vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet.
Pesimistovi vykoupí obchod z hračkami a optimistovi dovezou do pokoje fůru koňského hnoje. Zazvoní na zvonek a děti běží do pokoje se podívat na dárky.
Z pokoje pesimisty se ozıvá plač.
"Tolik dárků, všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a kolik baterek budu potřebovat."
Z pokoje optimisty se ozıvá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a povídá:
"Tolik hnoje, tady musí bıt někde koník!"

A to je fakt! Ať už právě teď prožíváte cokoli, není to trvalá situace. Říká se, že jedinou konstantou v životě je změna. Nikdo z nás se změnám nevyhne, a tak je to dobře. Jak se zpívá v jedné známé písničce - jednou jsi dole, jednou nahoře. Zakoušíme úspěch a štěstí a pak zase bolest a zklamání. Jen díky těmto přeměnám životě rosteme. Kdyby se nám neustále jen dařilo a nepoznali bychom protipól takového stavu, asi bychom se toho moc nenaučili. A nebyli bychom dostatečně vděční za okamžiky radosti, kdybychom nepoznali smutek! čitaj viac,,,