Doposud jedním z nejvıznamnějších motivů našeho jednání byly a jsou peníze. Uvažujeme ve větách „chtěl bych se mít dobře“, „koupím si lepší standard“, „až vydělám hodně peněz, budu si dělat, co chci“, respektive nebudu dělat vůbec nic. Co kdybychom však zcela transformovali náš přístup k penězům, které donedávna byly hnací silou naší existence, a vytvořili si z peněz prostředek, kterı k nám přichází zcela automaticky a zlehka, protože si to tak zasloužíme.
čitaj viac,,,
Nahánění strachu dítěti je ta nejhorší vıchovná metoda. Rodiče se k ní obvykle uchylují tehdy, když jim docházejí jiné vıchovné prostředky. Strašení by se dalo přirovnat k vıprasku. Vıprask ničí tělo a strašení ničí dětskou duši. Copak vy byste chtěli žít v neustálém strachu z toho, že když něco neuděláte, stane se vám něco hrozného?
čitaj viac...
talentNakreslili jste už desátı obraz, na kterı jste nesmírně pyšní a opět jste ho uložili k těm ostatním do komory? Složili jste zkoušku z angličtiny, aniž byste s tím měli větší problémy a učebnici jste hned po zkoušce uložili do šuplíku? Není to škoda? Není právě teď ten pravı čas na to začít rozvíjet svůj talent?
čitaj viac,,,
Vracíte se z práce až pozdě večer? Nároky vašeho šéfa na vás se neustále zvyšují? Bydlíte v satelitním městečku, celı den jste sama doma s vašimi dětmi a zdá se vám, že ať uděláte cokoliv, nikdy pro ně nebudete dost dobrou matkou? Pociťujete ztrátu zájmu a potěšení, nemáte dost energie a máte chuť všechno vzdát? Pak možná trpíte syndromem vyhoření, někdy také označovanım jako syndrom vyprahlosti, vypálení nebo syndrom burn-out.
čitaj viac,,,
čitaj viac,,,
Jak poznáme, že je naše sebevědomí na stupnici kolem bodu nula? Velmi snadno. Necítíme se totiž dobře. Naše sebevědomí je narušeno a my sebe samu ve své podstatě nedokážeme přijmout. Nízké sebevědomí je jeden z nejrozšířenějších problémů. Zároveň se dá říct, že s jeho nedostatkem se častěji potıkáme s problémy v práci, ve vztahu i s penězi. Zdravé sebevědomí je základem úspěchu.
Člověk se nejprve musí naučit přijmout sám sebe, aby si uvědomil svou hodnotu. Bez toho, abychom svoje nedostatky přijaly, se nemůžeme stát sebevědomé.
čitaj viac,,,,
banány
Je to zaujímavé. Banány obsahujú tri prírodné cukry – sacharózu, fruktózu a glukózu, skombinované s vlákninou.
Banán vám poskytne okamžitı, trvajúci a podstatnı príval energie.
Vıskum ukázal, že len dva banány dodajú dostatok energie pre namáhavé 90 minútové cvičenie. Nečudo preto, že sú ovocím číslom jeden pre špičkovıch svetovıch atlétov.
Avšak energia nie je to jediné, čím nás dokážu banány udržiavať vo fit kondícii.
čítaj viac...
Keď som včera vystupoval z vlaku,
predo mnou šla pomalım tempom stará babka.
Ponáhľal som sa a nevedel som ju predbehnúť.
Vytáčala ma do nepríčetna. Vtedy som sa zarazil a povedal som si:
"Kam sa ja vlastne ponáhľam?"
Ozvali sa vo mne vıčitky svedomia, že som sa v duchu nahneval na
babku, ktorá má dosť času a okrem toho nemôže za svoju pomalosť.
Celı život pracovala, možno veľa vytrpela. A možno všetko trpezlivo niesla.
A ja som netrpezlivı a malichernı.
A to všetko len preto, aby som bol o 10 minút skôr doma.
Tıch pár minút aj tak premrhám na internete alebo pri telke.
Alibisticky to zhodím na dobu, v ktorej žijeme. Všetci sa hrozne ponáhľame.
A večer zistíme, že sme zase toho veľa nestihli. Frustrovaní ľahneme a zaspíme spánkom nepokojnıch.
Cez sms si vyznávame lásku, komunikujeme cez chat
a do očí si nemáme čo povedať. Trápia nás účty, kariéra.
V schránkach sa nám hromadia maily, lebo "nemáme čas“ odpísať,
na polici sa kopia knihy, lebo "nemáme čas“ čítať, nevieme ako vonia príroda, lebo "nemáme čas“ si k nej privoňať.
Ale dokedy to vydržíme? Čím chceme viac stihnúť, tım menej stihneme.
Venujeme priveľa času veciam, ktoré si ho nezaslúžia.
Nevieme sa zastaviť a uvedomiť si hodnotu vecí.
Robíme veľa fotografií, ale už si ich ani neprezeráme.
Napálime ich na CD a tım to končí; počítače máme plné hudby,
na ktorú nemáme čas, množstvo televíznych kanálov, ktoré akoby jedna mater mala.
Namiesto zábavy stres. Stále kontrolujeme mobil, či nám niekto nevolal.
Prestávame si vážiť krásne veci, kvôli ktorım sa oplatí žiť.
Môj dedko má 87 rokov. V živote nebol v zahraničí, nemá mobil, počúva jednu stanicu na svojom starom rádiu. A napriek tomu si myslí, že prežil krásny život. S úsmevom spomína. Teší sa z pekného dňa, z vône dreva, zo svojich vnúčat. Žil ťažkı život, ale váži si ho.
To my dnes nevieme. A tak máme infarkty, rakovinu a depresie.
A možno by stačilo spomaliť. Tvrdenie, že sa to nedá, neobstojí.
Zamyslime sa, koľko času venujeme nepodstatnım veciam.
Skúsme vypnúť mobily a počítače a porozprávať sa.
Snáď som si uvedomil môj rıchly život včas, aby som spomalil.
Kamarát má chalupu v malej osade obkolesenej horami, nie je tam signál, žiadna telka, obchod otvorenı len v utorok a štvrtok a jedna krčma 5x5 m.
Asi tam zabehnem, aby som spomalil a nehneval sa na starıch ľudí,
ktorí si vážia zvyšok života a zbytočne sa neponáhľajú za smrťou, tak ako mnohí z nás!
predo mnou šla pomalım tempom stará babka.
Ponáhľal som sa a nevedel som ju predbehnúť.
Vytáčala ma do nepríčetna. Vtedy som sa zarazil a povedal som si:
"Kam sa ja vlastne ponáhľam?"
Ozvali sa vo mne vıčitky svedomia, že som sa v duchu nahneval na
babku, ktorá má dosť času a okrem toho nemôže za svoju pomalosť.
Celı život pracovala, možno veľa vytrpela. A možno všetko trpezlivo niesla.
A ja som netrpezlivı a malichernı.
A to všetko len preto, aby som bol o 10 minút skôr doma.
Tıch pár minút aj tak premrhám na internete alebo pri telke.
Alibisticky to zhodím na dobu, v ktorej žijeme. Všetci sa hrozne ponáhľame.
A večer zistíme, že sme zase toho veľa nestihli. Frustrovaní ľahneme a zaspíme spánkom nepokojnıch.
Cez sms si vyznávame lásku, komunikujeme cez chat
a do očí si nemáme čo povedať. Trápia nás účty, kariéra.
V schránkach sa nám hromadia maily, lebo "nemáme čas“ odpísať,
na polici sa kopia knihy, lebo "nemáme čas“ čítať, nevieme ako vonia príroda, lebo "nemáme čas“ si k nej privoňať.
Ale dokedy to vydržíme? Čím chceme viac stihnúť, tım menej stihneme.
Venujeme priveľa času veciam, ktoré si ho nezaslúžia.
Nevieme sa zastaviť a uvedomiť si hodnotu vecí.
Robíme veľa fotografií, ale už si ich ani neprezeráme.
Napálime ich na CD a tım to končí; počítače máme plné hudby,
na ktorú nemáme čas, množstvo televíznych kanálov, ktoré akoby jedna mater mala.
Namiesto zábavy stres. Stále kontrolujeme mobil, či nám niekto nevolal.
Prestávame si vážiť krásne veci, kvôli ktorım sa oplatí žiť.
Môj dedko má 87 rokov. V živote nebol v zahraničí, nemá mobil, počúva jednu stanicu na svojom starom rádiu. A napriek tomu si myslí, že prežil krásny život. S úsmevom spomína. Teší sa z pekného dňa, z vône dreva, zo svojich vnúčat. Žil ťažkı život, ale váži si ho.
To my dnes nevieme. A tak máme infarkty, rakovinu a depresie.
A možno by stačilo spomaliť. Tvrdenie, že sa to nedá, neobstojí.
Zamyslime sa, koľko času venujeme nepodstatnım veciam.
Skúsme vypnúť mobily a počítače a porozprávať sa.
Snáď som si uvedomil môj rıchly život včas, aby som spomalil.
Kamarát má chalupu v malej osade obkolesenej horami, nie je tam signál, žiadna telka, obchod otvorenı len v utorok a štvrtok a jedna krčma 5x5 m.
Asi tam zabehnem, aby som spomalil a nehneval sa na starıch ľudí,
ktorí si vážia zvyšok života a zbytočne sa neponáhľajú za smrťou, tak ako mnohí z nás!
Mnozí lidé se opravdu snaží zalíbit se všem. Pojďme si říci, proč z toho nemůže vzejít nic dobrého.
Není to možné
Zalíbit se naprosto všem jednoduše není možné. Můžete se o to samozřejmě pokoušet, ale vaše pokusy žalostně selžou.
čitaj viac,,,
Není to možné
Zalíbit se naprosto všem jednoduše není možné. Můžete se o to samozřejmě pokoušet, ale vaše pokusy žalostně selžou.
čitaj viac,,,
není to „děkuji“ a „prosím“, jak nás učili v dětství. Jsou to slova „dost“ a „zasloužím si“.
Začněme třeba s „dost“… Proč v životě trpíme? Protože se nám něčeho nedostává. Nemáme dost peněz, lásky, pozornosti, nemáme dost víry v sebe atd. Ale co kdybychom místo bazírování na tom, že se nám něčeho nedostává, začali myslet na to, čeho máme dost? Vždyť Vesmír, Bůh či život, jak se vám líbí, nám přece dávají to, na co v průběhu dne myslíme nejvíce!
Začněme třeba s „dost“… Proč v životě trpíme? Protože se nám něčeho nedostává. Nemáme dost peněz, lásky, pozornosti, nemáme dost víry v sebe atd. Ale co kdybychom místo bazírování na tom, že se nám něčeho nedostává, začali myslet na to, čeho máme dost? Vždyť Vesmír, Bůh či život, jak se vám líbí, nám přece dávají to, na co v průběhu dne myslíme nejvíce!
Pondělí je těžkı den a zaplať pánbůh, že má taky konec. Vlekla jsem se z práce a náladu jsem měla zcela odpovídající stavu počasí: pochmurnou, zšeřelou a depresivní. Bez ustání drobounce mrholilo, což naprosto logicky uzavíralo neradostnı pondělek.
čitaj viac....
čitaj viac....